Antonio - letní příběh / summer story
Antonio Corpas je náš rodinný přítel. Žije ve Španělsku a v letošním roce se k nám přidal a zapojil se do Kolo pro ADAMA. Miluje chůzi, chodí každý den. Nicméně si předsevzal, že ujde 20 km denně. Stanovil si těžký úkol, 9 dní po sobě ujít v rozpálené španělské výhni 20 kilometrů. Začal nám posílat denně videa ze svých “procházek”. Bylo to emotivní, pro většinu hodně motivační a nezbývá než Antoniovi poděkovat a především mu pogratulovat. Stal se totiž také jasným vítězem v kategorii “Pěší”. Se svými 217 km zároveň předvedl neuvěřitelný výkon a odhodlání.
Jeho povídání si můžete s námi nyní užít.
Děkujeme Antonio
Jmenuji se Antonio, jsem ze Španělska a je mi 69 let. Mluvím španělsky, francouzsky a učím se anglicky. Naučil jsem se francouzsky, protože jsem šel žít do Francie, kde jsem potkal svou francouzskou manželku, takže jsem se musel rychle naučit její jazyk, abychom spolu mohli komunikovat. Pro angličtinu to byl podobný důvod, ale tentokrát ti, s nimiž chci moci hovořit, jsou moje vnoučata.
Abych mohl mluvit anglicky a zlepšovat se, poznal jsem před několika lety několik lidí, kteří chtěli konverzovat anglicky přes Skype. Stali jsme se dobrými přáteli – Marta, Wafaa, Ethan, a máme každý měsíc o víkendech schůzky. V roce 2021 nám Marta vyprávěla o Martinových aktivitách, o projektu Kolo pro ADAMA, jehož cílem je pomoci dětem získat speciální kolo. Díky kolu tak se mohou děti svobodněji pohybovat a cítit se šťastnější.
V té době jsem na projekt poslal trochu peněz. Letos v květnu jsem měl možnost setkat se s Martou a Martinem v mém městě Cordoba ve Španělsku. Měli jsme s nimi nádherný čas. Martin mi popsal svůj projekt a cíle a já mu řekl, že tentokrát se zúčastním pomocí kilometrů, které každý den ujdu.
Takže když přišel čas, začal jsem chodit, což je něco, co rád dělám, nicméně chodil jsem mnohem víc než obvykle. Problém byl v tom, že v červenci máme vždy nejteplejší dny v roce a bylo trochu těžké chodit vzdálenosti, které jsem si naplánoval. V 7 hodin ráno bylo téměř 30 stupňů a odpoledne jsme atakovali teploty přes 40.
Příští rok půjdu zase pěšky, ale přidám pár kilometrů na kole, takže to bude myslím trochu jednodušší. Byl jsem šťastný a vysoce motivovaný navzdory všem potížím, a opravdu jsem hrdý na svůj výkon, i když jsem byl trochu smutný, protože jsem chtěl víc, ale moje tělo to nedalo. Nicméně na konci akce a při pohledu na dílčí výsledky, které mi Martin čas od času říkal a zároveň mě povzbuzoval, jsem byl opravdu šťastný z toho co Martin a všichni zúčastnění dokázali.
A dnes, konečný výsledek je… PÁNI! 22 kol pro 22 dětí, úžasné.
Příští rok ještě víc.😃
Well, I am Antonio, from Spain, I am a 69 years old man. I speak Spanish, French and I am learning English. I learnt French because I went to live in France where I met my French wife so I had to learn quickly her language to be able to communicate each other. For the English language it was quite the same reason but this time the ones I want to speak with are my grandchildren. So to be able to speak English and to continue improving it I knew a few years ago a few number of people aroud the word wanting to speak English through Skype. We have become good friends, Marta, Wafaa, Ethan, wich I have a meeting à few wekends every month. It was last year when Marta told us about Martin’s activities in order to help children to have an specific bike so they could practice this sport and feel happier. At that time I sent a little amount of money for the project. Then, a few months ago I had the chance to meet Marta and Martin in my city, Cordoba, Spain. We had a wonderful time with them. Martin explained to me his project and goals and I told him that this time I was going to participate with the km I walk everyday day. So when the time came I started walking though much more than usual wich is something I like to do. The problem was that July is always the hottest days of the year and it was a bit hard to walk these distances when at 7am you have 26-29 degrees and near forty in the afternoon. But finally I adapted a few things and it became easier though equally hot. Next year I will walk and add a few kms biking so it will be a bit easier I think. I was happy and highly motivated, despite the odds, and really proud of the performance, even if I was a bit sad because my mind wanted more but my body was desagreeing. Nevertheless, at the end of the event, and seeing the partial results Martin was telling me from time while encouraging me, I was really happy of what Martin and all the people who were participating were doing . And today, The final result is… WOW! 22 Bikes for 22 children, awesome.
Next year more. 
Playlist
